Ahojte všichni!
Pokud to ještě někdo z Vás neví, ikdyž v Praze nebydlím, v každém mém volnu nebo víkendu ( není jich moc ) se snažím být v Praze. Nejenom, že tam má Petr ségru, díky které teda můžeme do Prahy tak často jezdit, ale Prahu prostě miluji!
Vlastně my oba.. Já mám ráda velká města, kde se pořád něco děje a nestane se Vám, že by jste si nějaký den řekli, že se nudíte, protože pořád jsou tam nějaké výstavy, akce, otevření nových kaváren, restaurací, koncerty a pod.. Takže když jsem minulý týden zjistila, že budu mít o víkendu volno, není divu, že jsme se hned rozhodli jet. Měla jsem v plánu jít totiž na tři výstavy, na které jsem už dlouho natěšená jak malá holka :D.
První výstava byla samozřejmě Manolo Blahnik, druhá v Rudolfínum umělce Krištofa Kintery, která vypadá neskutečně!!, ale o víkendu má Rudolfínum bohužel zavřeno. A třetí je Lena Brauner, ale ta tu výstavu má až později. No a tak jsme se rozhodli teda jet. V pátek přijela Petrova sestra z Prahy a tak jsme s ní jeli až v sobotu autem. Já jsem seděla vzadu s pejskem Jackem Russlem - Beanym. Celá cesta byla v pohodě, 3 a půl hodiny cesty v klidu ale 100m před Evčiným barákem, si musel Beany vyskočit na kufr aby se mohl čučet z okna a co se nestalo ? no samozřejmě se mu udělalo špatně a pozvracel mě! Nikdy mě nikdo nepozvracel, naštěstí to bylo dost hlasité abych stihla uhnout z hlavou, ale můj krásný nový svetr ze Zary to nestihl. Nebudu vám lhát, nic pěkného to nebylo. Na neštstí jsme byli v třídvéřovém autě, takže nešlo jen tak vyskočit ani otevřít okno a já musela čekat než vyleze Petr aby mě z těch zvratek na sedačce mohl pustit. Smrdělo to a já se cítila fakt nechutně. Navíc jsem si vzala jedny rifle, protože na co přece tahat na jeden den dvoje! Takže jsem si šla vyprat můj bíly svetr, ano slyšíte dobře, bílý! a jediné rifle. No takže i když bylo na tričko a svetr, já jsem po Praze chodila v tom vedru v kožichu a mokrých kalhotách, jelikož mi neměli kde uschnout. I když jsem byla v čistém, ten pocit, že jsem pozvracená se mě držel celý den. Opravdu..
První zastávka v Praze byla samozřejmě na Letné na kyvadlu, které nevynecháme ani jednu Prahu. Je to už taková tradice, navíc je tam fakt krásně a měli jsme tam sraz s přáteli. Po cestě parkem jsem viděla tatínka jak drží miminko směrem k chodníku, protože zvrací. (už jsem si říkala, panebože to je nějaké znamení nebo co :D) Z Letné jsme se prošli až na Anděl, kde jsme šli na humburger do Bejzmentu. Velice doporučuji! Tam se stalo zase něco Petrovi. Dal si tam Haburger na takový jiný způsob. Nevím teď přesně styl jakým to dělali, ale prostě když ho odkryl byl tam takový teňounký plast, o kterém jsme si mysleli, že je to sýr všichni. :D Tak Petr ten "sýr" ochutnal a on to byl fakt plast :D no tak se Petr zeptal čísnice, která se hrozně moc omlouvala, že to je chyba, že to tam být nemá. Hold Petr chtěl vyzkoušet něco nového a jiného a vyzkoušel. Zasmáli jsme se a chápeme, že prostě se to někdy stane. Když ale pak dostal nový bez plastu, řekl, že to bylo výborné, takže fakt si zajděte. Mají tam opravdu hodně nezvyklé a výborné hamburgery!!! Každý si tam určitě přijde nas své. :)
V neděli už měl být ten den, kdy uvidím konečně práci Manola Blahnika! Už jsem se nemohla dočkat, těšila jsem se jak malé děck. No když jsme teda došli na Kampu konečně, obházela jsem Petra báglama a šla si užít výstavu. (bohužel jsem šla sama, po té co Petr zjistil, že by se měl jít koukat na boty :D a moje kamarádka, která za mnou jela, uvízla v zácpě na D1, takže tak :D) Tak jsem šla prostě sama, nemohla jsem si to nechat jen tak ujít. Petrovi jsem řekla, že max budu do půl hoďky venku. Chachacha.. nebyla :D Nebudu lhát ani jsem si neuvědomila jak dlouho jsem tam byla, a to jsem docela jakštakš spěchala, ale musela jsem si všechno samozřejmě fotit a pořádně každou botu prohlídnout ze všech stran, hlavně tam bylo milión skic, takže jsem všechno pečlivě prozkoumala než jsem vyšla ven. Vůbec se mi nechtělo vycházet, ale vůbec. No, ale přece jenom jsem Petra nemohla tak dlouho nechat čekat, a když jsem už obešla pár bot po 10sáté, řekla jsem si, že uř je čas. Vycházela jsem s naprostým úsměvem a měla jsem opravdu skvělou náladu.!
Musíte mě za fotky omluvit, ale bohužel bylo moc lidí, blbé světlo a všechny boty byly za sklem takže někdy i přes veškerou mou snahu nešly vyfotit tak jak jsem chtěla. Vybrala jsem jenom pár na ukázku, protože si myslím, že by si na ně každý měl zajít sám a vidět to na vlastní oči.
Pro mě nejkrásnější sekce, co se týkalo naaranžování a všeho, byla inspirací barokem.
Mezitím jsem zjistila, že moje kamarádka Katy, už dorazit nestihne, ale v autě se nudila a koukala na stránky Rudolfínum, nevím jak je možné, že já jsem našla, že o víkendu mají zavřeno, když ona našla, že mají zavřeno v pondělí a čtvrtek ! No není to k vzteku, když už čekáte na vlak a ona vám napíše, že v Praze jsou za půl hoďky, a že tam půjdou, ale že mi pošle aspoň fotky? :D
Takže jela jsem do Prahy hlavně kvůli těmto dvoum výstavám a zjistím, že na tu druhou jsem kliďánko mohla taky jít? No věřte mi, že jsem myslela, že se zastřelím, ale řekla jsem si, že už je to jedno, že si do Prahy stejně na tu výstavu ještě zajedu (o důvod víc se podívat z novu do Prahy) a že už pojedem domů a hold se stalo a všechno už bude ok. Klidná cesta a ták.. ALE NÉ!
Pro informaci, vždycky jezdíme Regio Jetem, ale tím, že jsme se rozhodli jet někdy ve čtvrtek, vlaky v něděli byly samozřejmě plné. Takže jsme hledali jiný spoj než obyčejný rychlík a někdo nám doporučil IC Opavu od českých dráh. Všechno vypadalo v pohodě, dokud jsem nenastoupily do našeho vagonu a nezjistili, že jeden z nás tam vůbec nemá sedadlo a vlak už nikam nepokračoval. Začalo se tam kupit opravdu hodně lidí, kteří na tom byli stejně. Průvodčí nám řekla ať jdeme na druhou stranu vlaku, že její kolega nás usadí jinam ( byli jsme v prvním vagonu!), někam do první třídy nebo ták. Do první třídy? to určitě.. Nějaké expresní sedadla to byly, v chodbě kde jsme slyšeli každé vrznutí vlaku a rozhlas chrčel jako prase. No jako byla jsem opravdu nasraná a české dráhy fakt proklínám, hlavně že v rozhlase furt říkali, že musíte mít povinou místenku, ale že by tam bylo místo, na které jste si místenku koupili? to né..:D
Outfit, který jsem měla na sobě. Jelikož mikina byla pozvracená, provětrala jsem poprvé můj kožich ze Zary.
Kožich: Zara
Kabelka: Zara
Tenisky: Bershka
Kalhoty: Bershka
Tričko: Grape
Přesto všechno stejně Prahu miluju, a jak vidíte, opravdu se tam nikdy nenudíme :D Pokud máte nějaké podobné historky, ráda si je určitě přečtu! Tak doufám, že nenapíšu příště zase po měsíci, ale co nejdříve <3
PS: jak říká Petrova sestra: "aspoň budeš mít zase o čem psát.." :D
Žádné komentáře